K čemu je nám rádio?
V dobách, kdy se lidé poprvé mohli zaposlouchat do rozhlasového vysílání, to bylo pro tyto určitě něco úžasného. Vždyť si to jenom představte – někdo někde něco říkal a slyšeli ho i lidé na druhém konci země, a to jako by byli vedle něj. Jak jenom to pomyslně zkrátilo vzdálenosti! Vlastně podobně jako za naší generace internet.
Člověk tehdy zaplatil velké peníze za rovněž velký přístroj a mohl tento zapnout a naslouchat. Jak prosté! Už se nemuselo čekat, než dejme tomu přijde tambor s bubnem na náves a přinese osobně lidem nějakou novinu, nebo než sem dorazí nějaký potulný tovaryš, který bude vyprávět, jaké to je jinde. Informování se tím zjednodušilo i zrychlilo.
Technický pokrok se pak na rádiích samozřejmě nemohl nepodepsat. A tak se tato zmenšovala a zdokonalovala, aby byla levnější, mobilnější, funkčnější. Původní lampy, které se v nich používaly, byly nakonec nahrazeny jinými součástkami, tranzistory, měnil se i design. A tak dodnes pamatuji, jak jsem dostal jedno staré, ale přece jenom už ne historické rádio po konci jeho životnosti na hraní. Rozebral jsem ho a ty elektronky rozmanitých tvarů byly pochopitelně zajímavá věc. To už dnes nikdo při rozebírání rádií s tištěnými spoji nezažije.
A jak rostl počet radiopřijímačů mezi lidmi, rostl i počet radiostanic a jejich vliv na informovanost společnosti. A tak jsem za mladých let poslouchal na jihočeském venkově vysílání třeba i z Ameriky, i z jiných dalekých končin.
I když se pochopitelně u nás rozvíjelo nejen vysílání, ale i kvalita jeho rušení, to abychom my lidé pokud možno neposlouchali nic ideově závadného. Takže bylo slyšet vysílání i z hodně dalekých zemí, jenže současně bylo složité zachytit srozumitelně docela blízkou Svobodnou Evropu.
Ale dnes už je rádio přece jenom přežitek. Vystřídala ho vesměs kvalitnější média. A k čemu je nám rozhlas dobrý dnes? Nevím, jak vám, ale v mém případě je dobrý jenom sobě samotnému. Protože ho nemám a neposlouchám, ale přesto podle zákona musím platit koncesionářské poplatky.